Vzpomíny na slunce

Nákaza

Je můj, i tvůj, je náš, tak se snaž
Ať podle toho vypadá
Teď stůj, co stůj, buď svůj, vzdoruj
Nad námi slunce zapadá

Už pad‘ náš stát, tvůj dům, tvůj hrad
Vláda tě, kurva, nespasí
Já jsem, kdo jsem, v plen snů má zem
O holý život zápasí

Viny temné jako skvrny moru
Tiše nám dýchaly za zády

Dávno veškeré hranice padly
Poslední bašta civilizace se chvěje
Slova plná jedu nad rakví spasitele
Etika zlomená v bezduchých frázích

Ref: Osina v prdeli celého světa
Podřadná větev lidského rodu
Evropská půda, vy potomci prasat
Spálí váš vysněný ráj

Proč se z Evropy stala špinavá děvka
Co tělo nabídla švábům a štěnicím?

Země se kají za domnělé hříchy
Někdo se prokál až k vlastní popravě
Společnost plesá, nad nevšední lidskostí
Která jim s grácií už láme vaz

Ref: Osina…

Nakonec zůstanou
Vzpomínky na slunce
Otčina potemní
Smrtelnou nákazou

Vychovaní k apatii
Generace pokrytců
Sebeklam nahradil
Vrozenou důstojnost

Skutečnost ukrytá
Pod masou kritiky
Plamenné projevy
Hájící zvrhlost

Ohněm a sírou
Sálá náš původ
Vláčený dehtem
Zářit je zločinem!

Unterschwein

Temnota přichází, to jsme zavrhli slunce
Masovým popřením národních hodnot
Liberální genocida vlastního plemene
Evropa plná lidského odpadu

Největším zločinem je lhostejnost
Když tolerance přerůstá v pokoru
Odvěcí tyrani křičí, jak trpí
A svět se nikdy nepoučí

Jen další kopt a mour
Do tváře země plné vředů
Moudra vašeho ctěného boha
Čpí, jak prasečí prdel

Unterschwein
Unterschwein

Evropský ideál je popel a prach
Z chléva se ozývá bečení stáda
Poslušně sežere, co mu kdo předhodí
Tak časem zmizela i vůle k myšlení

Politici denně tráví naši krev
Elitní výběr těch největších sviní
Náruče dokořán, přátelská gesta
A davy hlupáků jin nadšeně tleskají

Systematicky vtloukaný
Falešný pocit viny
Občanská povinnost činit šťastnou
I tu největší světovou verbež

Unterschwein
Unterschwein

Špinavý měsíc shoří v záři slunce
Až oblaků dotkne se ozvěna bubnů
V duších nám znějící, jak pochod legií
Hledících vzpřímeně do příštích dnů!

Odkaz co neseme, je příliš cenný
Než abychom zbaběle rezignovali
Nejsem a nebudu loutkou v cizích rukách
Má země, rodina, kořeny, krev!!!

Zaváté osudy

Slunce se sklání
Nad tichou pouští
Skromné je přání
Ať neopouští

Nás dlaně štěstí
I když se chvějí
O den smrt přelstí
Kéž zase smějí

Řev a jek motorů
Železných obrů
Line se k obzoru
Kde dříme Tobrúk

Dusí nás bouře
V písku nás vězní
Přes hradby kouře
Lidský pláč nezní

Dnes moje sny jsou nepodstatné
Ze všech těch hvězd minulé noci
Nezbylo nic, jenom pár chvil...
Klid před bouří

Hlavně v oblacích dýmu
Není již cesty zpátky
Symbol slunce, palmy
Razí si cestu vpřed

Zbytky lidských schránek
Těla ječí v ohni
Němý protest mrtvých
Postup nezastaví

Stín konce krouží nad kařdým z nás
Tak jako sup nad mršinou
Chvíle klidu tíží víc
Jak strach z prázdnoty

V hlavách duní salvy
Pot nám stéká z tváří
Krev se mísí s prachem
Kolem temných očí

Zemi svazují dráty
Rvou je naše bomby
Žhoucí tlamy Tigerů
Udílí rozhřešení

Sošná strnulost zahalených tváří
Čerň železných křížů se vpíjí do duší

Impozantní orlice se zlomenými křídly
Víra, vůle, bezmoc i zklamání.

Slunce se sklání
Nad tichou pouští
Skromné je přání
Ať neopouští

Nás dlaně štěstí
I když se chvějí
O den smrt přelstí
Kéž zase smějí

Řev a jek motorů
Železných obrů
Line se k obzoru
Kde dříme Tobrúk

Dusí nás bouře
V písku nás vězní
Přes hradby kouře
Lidský pláč nezní

V šeru

U našich nohou
V té tančící trošce slané vody
Naděje tonou
Dvou poutníků do samoty

Máme jen sebe
A když jeden do vln se vrhne
Druhého zebe
Že s sebou i jeho tak strhne

Když oči spočinou
Na mracích plujících po nebi
Vždycky mi připomenou
Jak neslyšně plyne čas

Svět se nám odcizil
A sním i my samotní
Šlépěje našich stop
Se pozvolna ztrácejí

Zpěněná brázda za naším člunem
Ledový prst vztyčený k obzoru
Jsi jediný, kdo mi z té dálky zbyl
Pokrevní pouto, které obětoval život

Jsou slzy co netečou, jsou dávno prolité
Sobeckým srdcem nad vlastním neštěstím
Jsou prosby polknuté, i tak byly zbytečné
Naděje bývá tím nejhorším spojencem

„Kéž uměl bych oslovit nemocné nitro
Kéž stal bych se zřetelný pohledu do prázdna
V téhle pustině jsem poznal jen lhostejnost
Slzy i odcizení mají příchuť kovu“

Musí být těžké křičet do prázdné duše
Ty jsi se tak snažil a já tě neslyšel
Neprobudil mě ani ten výstřel
Jen mi zmrzlo srdce a svět se proměnil

Promočený a zteřelý
S listím jako by uhníval i můj život
Stále je nocí slyším
Tvůj hlas, tvůj smích, tvůj dech

Oblaka jsou těžká
Jako mé svědomí
Neklidně se převalují
Než propuknou v pláč

Voda vytrvale šeptá tvé jméno
Scéna je však bezútěšně prázdná
Svět mi připomíná sežehlé kulisy
Kéž bych tu byl pouhým divákem

Už jsem příliš slabý na cestu zpět
Nebo kamkoli jinam, nikde nic nečeká
Sedím tu tiše a sleduji noc
Jak skrze tebe mi přichází vstříc.

Soumrak

Předvečerní paprsky
Usínají v mých očích

Za obzorem tiše spí
Všechna má tajná přání

Lístky břízi a dubů
Planou ohněm červánků

Tolik krásy i hrůzy
Mi vrásky vepsalo v tvář

Hejna divých hus
S kříkem odlétají někam pryč

Jejich křídla
Jakoby odnášela i mé sny

Vzhůru a dál do oblak
Asi už je nespatřím

Však možná se zas vrátí
Pro pár drahých vzpomínek k nám

Srdce tluče jemněji
Jak padající slzy

Tolik let uteklo mi
Dohnat už je neumím

Osiřelá zákoutí
Možná je to podzimem

Že je všechno tak smutné
A uvězněné v tichu

Staré cesty se spletly
Neměl jsem je opouštět

Bojím se noci a tmy
A slov, co se ztratily

Bojím se tu zůstat sám
A mám strach sám odejít

Slzy kloužou po tváři
Jen srdce už necítí nic